Samota Kolence

Stojím v troskách opuštěného domu, kde čas rozleptal zdi a zanechal jen hromady dřeva, ruiny a kostru psa – němého svědka dávno zapomenutých osudů. V tomto tichu, které šeptá příběhy minulosti, každý můj krok rozechvívá prkna pod nohama a přináší ozvěny dávných vzpomínek. Cítím, jak se duše tohoto místa prolíná s mou vlastní, a vidím, jak příroda neúprosně bere zpět, co jí patří. Je to místo, kde se krutost a krása prolínají v neustálém tanci zániku a obnovy.