Komín Trbovlje 364m

Pátek 19. 5. vyrážím z jihu Čech, projíždím skrz celé Rakousko a vjíždím do Slovinska. První zastávka Lublaň, tady se mám potkat s ostatními. Je 22:30 a 6 lidí už společně stojí na parkovišti, naše parta se zatím skládá ze 2 Čechů a 4 Slováků. Posilněni "mekáčem" vyrážíme v 5-ti místném autě směr Hrastnik. Je lehce po půlnoci a přijíždím s posádkou na vlakové nádraží. Vylézáme z auta a seznamujeme se se zbytkem naší party, Slovinec a Francouz. Balíme věci, všechno chystáme, zamykám auto a jde se. Celou cestu jsme se drželi na kolejích, což se zdálo jako skvělý a nenápadný plán. Dokud jsme ze zatáčky neviděli první světla nákladního vlaku, ta rychlost jakou jsme všichni najednou zmizeli byla nepopsatelná. Už 2 vlaky za námi a teď to přišlo, tunel, tam není kam se uhnout ani schovat. Proběhli jsme ho docela svižně a stihli to krásně, než jel další vlak. Poté naše kroky zamířily do lesa, který se nacházel vlevo od našeho cíle a vpravo od řeky Sávy. Svítilo jedno světýlko, nikdo neviděl na cestu, ale povedlo se. Stojíme před 6m zdí, která nás dělí od areálu. Vylézáme po prvním žebříku, přelézáme zábradlí, vstupujeme na shody a rovnou první dírou dovnitř do budovy vedle komína. Plazíme se mezi železy, docházíme k díře. Minulý návštěvníci nám tu nechali dlouhý hliněný žebřík. Bereme jej a vkládáme do hluboké díry, lezeme dolů a už jsme v jádru komína. Prvních 30m vybíháme po schodech a následuje žebřík, prvních cca 150m se leze vnitřkem. Postupně jeden za druhým naskakujeme na žebřík a lezeme, každý vybavený buď kuklou nebo respirátorem. Jenom za cestu vnitřkem jsem do sebe vylil 1,5l vody, bylo tam absolutně nedýchatelno. První checkpoint, otevíráme železné dveře a jsme venku. S čerstvým vzduchem přichází i první cigáro. A leze se dál, po zbytek cesty nahoru už nebyly žádné komplikace. Co Vám budu povídat, počasí vyšlo, první část výpravy taky, co víc si přát. Nahoře jsme poměrně brzo, takže jíme, pijem, kouříme a čekáme na světlo. S rozedníváním přišly i první fotky, pustil se dron a všichni si užívali toho neuvěřitelného výhledu. Fotky nafocené, zážitek na celý život a teď cesta dolů. Už tím, že jsme se dostali až sem v 8 lidech, jsme věděli že máme vyhráno, ale co takhle posunout celosvětovou příčku na vyšší pozici a dostat se pryč bez chycení. Jdeme na to, je už tak 7 hodin ráno a areál už vyplnila security. Shodli jsme se, lezeme celý komín vnitřkem. Spolu, patro po patru, metr po metru se dostáváme až úplně dolů a rychle ven z areálu. Na kolejích se rozdělujeme, 5 nás jde lesem a zbytek po kolejích. To se ale nelíbí strojvedoucímu jednoho z nákladních vlaků a tak bez otálení kontaktuje Slovinskou policii. Ty nás nachází až v Hrastniku a to všechny pospolu. No bylo docela náročné přesvědčit dva muže zákona, že si sem mezinárodní parta přišla prostě do lesa udělat táborák, ale povedlo se. Všichni společně odjíždíme bez jakéhokoliv postihu. Mise je úspěšně splněna!