Hotel V

Opuštěný hotel, kde šeptá vítr a sluneční paprsky pronikají skrze prach a pavučiny. Vstoupit dovnitř je jako projít bránou do minulosti – poškrábané stěny, polozapomenutý bar s nádechem starých večírků a vybledlé vzory koberců, které kdysi vítaly hosty. Každý pokoj nese stopy těch, kteří zde kdysi byli – zbytky nábytku, rozbitá televize v zapomenutém koutě, rozhozené židle, jako by hosté odešli narychlo a vše zanechali za sebou. Procházím těmi místnostmi a cítím melancholii těch let, kdy hotel žil ruchem návštěvníků, smíchem a šumem rozhovorů. Dnes je tu ticho. Pouze příroda si bere zpět své území a já zůstávám fascinován, jak mocný je čas a jak neúprosně vše pomíjí. V každém rohu je kousek zapomenutého příběhu, který tu zůstává, jako tichá pocta minulosti.