Na kraji nejmenovaného lesa se pomalu ale jistě rozpadá malebná samota. Příroda jednoznačně vítězí nad cihlami a po kouskách si bere další a další. Ještě pár let, a jakoby tu vlastně nikdo nikdy nežil. Krásný úkaz toho jak moc je naše existence pomíjivá.
Josef Jaroslav Věžník r.1725 přestavěl tvrz v jednopatrový dvoukřídlý barokní zámek. R. 1790 Antonín Mořic z Böhmu, zámek opravil. R.1910 Karel Prášek opravil a upravil zámek ve stylu historizujících slohů a secese. V r. 1949 přešel zámek do vlastnictví státu a byl upraven na školu, později v něm byla umístěna mateřská školka. V současnosti je...
Zahlédl jsem ošklivou a rozbitou střechu při jízdě okolo, otáčím se a dronem mapuji okolí. Při pohledu z výšky jsem okamžitě věděl, že si z tohoto URBEXU nějací bezdomovci udělali své doupě. Risk je zisk a já měl zrovna štěstí, že byla tahle rádoby rodinka nejspíš na procházce ve vedlejším městě. Je bolest vidět, jak tento objekt dopadnul. Kdo by...
Krátká zastávka v Domečku na kraji vesnice. Už to bude nějaká doba, co se o toto stavení někdo staral. Střecha se propadá a stropy pod ní také, stěny se loupou, podlaha praská a cihly padají. Bližší informace k tomuto objektu nemám, ale tady zaráží i nás, jaký hezký pozemek nechal majitel ladem.
Návštěva opuštěného domečku na samotě. Klidné místo, které může z cesty okolo zahlédnout jen málokdo. Pomalu ale jistě chátrá, jak vevnitř, tak zvenku. Majitel je podle místních už po smrti a o stavení nikdo jiný zájem nemá. Zůstává tedy zapomenutý i se všemi věcmi uvnitř, lokalita neznámá.
Pomalu chátrá, nikomu nestojí za záchranu. Je totiž daleko od lidí, kteří by mu mohli pomoci. I přes to všechno, přes věci které vzali, zdi a stropy které poničili a v jakém stavu ho zde nechali, pořád stojí a ještě zabere minimálně jednou tolik, než půjde k zemi celý.
Jedu na URBEX a z cesty zahlédnu starou střechu, ukládám špendlík na mapách a jedu dál. Po 14 dnech se vydávám na tohle kouzelné místo a lezu skrz otevřené okno. Pár návštěvníků už tu přede mnou bylo, věci jsou přebrané a rozházené všude kolem... To ale nic nemění na tom, že objekt zůstal vybavený a v krásném stavu. Nejhezčí...
Návštěva původně dřevozpracující továrny na výrobu dřevěných hraček, kočárků apod. Po roce 1945 se ve znárodněném podniku začal montovat jednoduchý dílenský a kuchyňský nábytek. Vyhořela v únoru 2010, od té doby pomalu chátrá. Je zde krásně vidět, že síla přírody do pár let tento areál pohltí úplně.
Návštěva samoty v Plzeňském kraji. Na to, jak je objekt z cesty krásně vidět, po nějakém vandalismu tu nejsou žádné stopy. Domek postupem času chátrá a zarůstá zpět do okolní zeleně. Podle nalezených dokumentů zde bydlel jeden starý pán, který zanechal veškeré dědictví pouze matce přírodě.
Empírová sýpka z první poloviny 19. století. Krátká zastávka mezi navštívenými lokacemi z tohoto dne. Při průzkumu je krásně vidět síla vody a větru, který si postupně otevírá cestu níž a níž. Poslední patro už je pokryté mechem a ztrouchnivělé trámy začínají být nestabilní. Je jen otázkou času, kdy se budova zřítí k zemi.
